Mama Tau - White Lions Breeding Project

Vjíždíme velkou železnou branou na oplocený soukromý pozemek v jihoafrickém Waterbergu. Personál se snaží bránu za námi co nejrychleji zavřít. Jsme na území lvů. Ranní vzduch je prosycen vůní mokré hlíny, čerstvé trávy a mladého listí. V noci vytrvale pršelo. Buš je v období dešťů jako zelená stěna. Zahlédnout zvíře ve změti listí a vysoké trávy je téměř nemožné. Přesto po chvíli zaznamenám na své straně džípu pohyb. Velké, téměř bílé zvíře se rychle blíží. „To je Sebaka“, zašeptá Dirk vedle mě. Nádherný lví samec je jak z jiného světa. Přichází až těsně k vozu. V otevřeném džípu mě od lva dělí jen několik desítek centimetrů vzduchu. Dívám se upřeně do modrošedých očí a mám pocit jako v hypnóze. Je to první bílý samec narozený v Mama Tau. Když ho tehdy našli měl necelé tři kilogramy. Dostal jméno „Sebaka“ což v domorodém jazyce severního Sotha znamená šance. Když večer držím na klíně čtyřměsíční lvíče, které opustila příliš mladá matka, a ono mi intenzivně saje prst, jsem přesvědčen, že i ono svou šanci přežít nepromarní.

V Mama Tau jsem mohl zůstat jen dva dny, protože jsem během svého krátkého pobytu v Jihoafrické republice musel navštívit ještě další místa. Galerie, kterou si zde můžete prohlédnout, vznikla vlastně během necelých třech hodin fotografování. Je krátkým vyjádřením mého obdivu k velkým kočkovitýmšelmám a poděkováním Beveley a Dirkovi Strydomovým, kteří mi nejen umožnili stát se na chvíli členem Mama Tau, ale přijali mě do rodiny a já tak měl možnost najít na druhém konci světa nové přátele.

Více o Mama Tau a White Lions Breeding Project na www.mamatau.com